Garance logopedické prevence

V Rámcovém vzdělávacím programu pro předškolní vzdělávání lze ve vzdělávací oblasti Dítě a jeho psychika nalézt i podoblast Jazyk a řeč, kde je upřesněno, jakým způsobem u dětí rozvíjet řečové schopnosti, jazykové dovednosti receptivní i produktivní a dále také komunikativní dovednosti. „Dá se tedy konstatovat, že logopedická prevence je určitým způsobem už zakotvena v rámcovém vzdělávacím programu pro předškolní vzdělávání.“

S logopedickou prevencí je vhodné začít hned s nástupem dítěte do mateřské školy, tedy v době, kdy se rozvíjí aktivní slovní zásoba, řeč i myšlení dětí. Ve chvíli, kdy problémy přetrvávají i po 7. roce věku dítěte, jedná se už o vadu řeči – pak již nemá smysl provádět logopedickou prevenci a je vhodné dítě předat do péče logopeda.

U logopedické prevence se jedná o podporu přirozeného rozvoje komunikačních schopností u dětí v mateřské škole mladšího a předškolního věku. Jejím cílem je předcházet vzniku poruch řeči a případně, pokud je to možné, eliminovat její dopady. Logopedická prevence spadá do kompetence logopedického asistenta.

Pravomoci učitelů MŠ, kteří provádějí logopedickou prevenci, jsou pak jasně vymezené: neměli by například provádět korekci hlásek a terapeutické postupy, které posléze provádí odborný nebo klinický logoped v ambulanci.
 

Fáze logopedické prevence

Fáze logopedické prevence se rozdělují podle 4 jazykových rovin:

Jazykové roviny

1. Pragmatická rovina řeči

Jedná se o schopnost sdělovat myšlenky, vyjadřovat pocity, vedení dialogu. S touto jazykovou rovinou mají často problém děti s vývojovou dysfázií nebo s pervazivními vývojovými poruchami (patří sem např. dětský autismus, atypický autismus, Aspergerův syndrom).

2. Lexikálně-sémantická rovina řeči

Aktivní i pasivní slovní zásoba, pojmenovávání podle tematických oblastí, tvoření protikladů, zdrobnělin, schopnost postihnout dějovou posloupnost. S touto jazykovou rovinou mívají problém děti s opožděným vývojem řeči.

3. Morfologicko-syntaktická rovina řeči

Jinak též jazykový cit. Do této roviny spadá např. skloňování slov, slovosled apod.

4. Foneticko-fonologická rovina řeči

Artikulace, komolení slovíček, vynechávání hlásek. Zde hraje hlavní roli tzv. fonematický sluch, tedy schopnost rozlišovat hlásky, které si jsou artikulačně podobné. Zkoumá se i sluchová paměť, sluchová analýza a syntéza.

Logopedická prevence

V mateřské škole působí logopedický asistent – Mgr. L. Macíčková, který má za úkol podílet se na podpoře přirozeného rozvoje komunikačních schopností a dovedností u dětí v předškolním věku. Vhodnými aktivitami působit preventivně na vznik poruchy řeči a čtenářských obtíží. Poskytovat zákonným zástupcům dětí s příznaky rizikového vývoje řeči informace o dostupnosti logopedické péče.

Formy logopedické prevence

P. učitelky:

• zajišťují každodenní logopedickou prevenci, která prolíná celým výchovně vzdělávacím procesem
• skupinově probíhá prevence např. v ranním kruhu a při volných chvílích
• děti provádějí artikulační cviky: čertík, kočička se olizuje, hrajeme ping-pong, korýtko, startování motorky, dechová cvičení, rytmická cvičení, Pohádka o jazýčkovi a další
• přímou nápravu řeči u dětí neprovádíme

Logopedický asistent zajišťuje:

• skupinovou intervenci pro mladší děti formou kroužku řečové výchovy
• kroužek probíhá 1× týdně na 15–20 minut (dle možností dětí)
• řečová výchova je určena dětem ve věku 4–6 let

Děti pracují ve skupinkách rozdělených dle typu obtíží. Rozvíjíme především slovní zásobu, větnou stavbu, jazykové dovednosti receptivní (vnímání, naslouchání, porozumění) i produktivní (vytváření pojmů, vyjadřování, plynulost řeči, výslovnost). Dále cvičíme motoriku v orofaciální oblasti a zařazujeme dechová cvičení.

Práce s dětmi s OMJ (odlišným mateřským jazykem) je samostatná aktivita zaměřená na porozumění mluvené řeči a následně rozvoj aktivní slovní zásoby a větné stavby. S dětmi s OMJ se pracuje individuálně.
 

Některé zásady logopedické a pedagogické prevence

1. Nenutit dítě mluvit výzvami typu: Řekni! Zopakuj!
2. Nezesměšňovat dítě opakováním jeho chybných odpovědí.
3. Netrestat, nekritizovat a neupozorňovat dítě, že mluví špatně.
4. Neopravovat ho a nenutit k opakování.
5. Nepřerušovat dítě při mluvení.
6. Nevyčítat dítěti, že málo nebo špatně mluví.
7. Nenutit mechanicky opakovat slova bez pochopení.
8. Nenutit dítě k projevu před cizími lidmi.
9. Nevystavovat dítě situacím, v nichž by selhalo.
10. Nepodceňovat ani nepřeceňovat komunikační schopnosti dítěte.
11. Nezapojovat dítě do činností vyvolávajících strach a úzkost.
12. Nevyvozovat správnou výslovnost hlásek – to je v kompetenci klinického logopeda.

Cvičení pro logopedickou prevenci rozdělujeme do oblastí

1. Hrubá motorika
2. Jemná motorika
3. Grafomotorika
4. Motorika mluvidel (oromotorika)
5. Fonační a dechová cvičení
6. Cvičení pro rozvoj zrakové percepce
7. Cvičení pro rozvíjení sluchového vnímání, fonematický sluch
8. Časová a prostorová orientace
9. Doplňkové činnosti (hmat, čich, chuť)

MOTORIKA

Hrubá motorika a jemná motorika, grafomotorika, oromotorika

Pohybová výchova je součástí cílevědomé výchovy řeči. Poruchy motoriky se promítají i do jemných mechanismů řeči. Neobratné děti mají v průměru více poruch výslovnosti než děti pohybově průměrné.

a) Říkadla na propojení pohybu a řeči u dětí

Např. Ruce, Kotoul…

b) Cvičení pro aktivní i pasivní uvolnění paže

c) Cvičení pro koordinaci pohybů a orientaci v tělovém schématu

d) Cvičení pro uvolnění zápěstí a dlaní

e) Cvičení jemné motoriky ruky

f) Grafomotorická cvičení

g) Oromotorická cvičení – koordinované pohyby jazyka a rtů

Je nutné dodržovat zásady hygieny při cvičení.

Grafomotorika

Grafomotorický projev vychází z motoriky celého těla, postupně se v souladu s vývojem hybnosti soustřeďuje k pohybům paže, ruky a nakonec prstů. Začínáme pohybem vedeným z ramenního kloubu, vstoje, na svislou plochu.

Uvolňovat klouby můžeme i volným pohybem paže, lokte, zápěstí ve vzduchu bez grafické pomůcky. Doporučený postup je od svislých ploch k vodorovným a od velkého formátu k malému. Volíme nejprve měkčí grafický materiál a poté tvrdší.

Tvar může dítě psát prstem do písku nebo jiného sypkého materiálu, prstem namočeným v barvě, štětcem a barvami na papír, tyčinkou do modelíny, křídou na tabuli, špejlí, fixou, pastelem, pastelkou, tužkou.

Pohyb ruky by měl být plynulý, klidný a uvolněný. Zaměřujeme se na správný úchop psacího náčiní a zároveň dbáme na správné držení celého těla.

Nabídka činností

3–4 leté děti

• kruhy pravou a levou paží nebo oběma před tělem
• kroužky ramenními klouby, kreslení kruhu paží ve vzduchu
• pohyb paží shora dolů a zpět, kreslení oblouků zprava doleva a zpět
• kreslení šikmé čáry zdola nahoru a šikmo dolů
• kreslení přímky vycházející ze středu (slunce)
• kreslení přímky, kterou prochází kolmice (kříž)

4–5 leté děti

• v upažení kroužky jednou nebo oběma předloktími
• kroužky zápěstími oběma směry
• udržení čáry mezi dvěma liniemi
• obtahování tvarů, vlny, spirály

5–6 leté děti

• dotyky prstem, tužkou, obtisky štětcem (slepice zobe)
• volné čmárání a vybarvování
• krátké svislé čáry shora dolů
• vodorovné čáry, kružnice, ovály
• šikmé čáry nahoru a dolů, čáry všemi směry
• čáry do středu a od středu
• horní a dolní oblouk
• ostrý obrat (zuby)
• kličky (vlna ovce, kouř)
• ležaté či stojaté osmičky

DECHOVÁ A FONAČNÍ CVIČENÍ

Provádí se při zahájení logopedických aktivit. Měla by být realizována v čisté a vyvětrané místnosti. Využívají se ke zklidnění a koncentraci dětí.

Mohou se provádět ve stoje, vleže i v sedu.

Nabídka činností

• cvičení nádechu: prodloužený nádech nosem bez zvedání ramen, střídání nádechu nosem a ústy
• cvičení výdechu: prodlužování výdechu, foukání na zrcadlo, do vody, do plamene svíčky, foukání do papírové kuličky, sfoukávání svíčky, zahřívání dlaní, rozfoukávání barevné skvrny
• cvičení dechové výdrže: přenos obrázků brčkem, krátké zadržení dechu
• cvičení hospodaření s dechem: vyslovování slov a vět na jeden výdech, foukání brčkem do vody

Fonační cvičení

Jsou zaměřena na výcvik mluvního i pěveckého projevu. Je nutné dodržovat zásady hlasové hygieny (nepřekřikovat se, šetřit hlasivky, pitný režim).

• hluboký nádech – pomalý výdech – přidávání hlasu (ááá, ééé, ííí)
• napodobování hlasů a zvuků zvířat
• říkadla s pohybem
• cvičení s různou intenzitou hlasu
• nápodoba hlasů pohádkových postav

Artikulační cvičení

Děti se učí napodobovat velikost čelistního úhlu, tvar rtů, pohyb a polohu jazyka. Nutná je zraková kontrola v zrcadle. Cvičení provádíme formou hry.

• cvičení jazyka: mlsná kočka, sekačka, opička, dlouhý jazyk, korýtko, kladívko
• cvičení rtů: rybka, pusinky, ospalec, koník, úsměvy
• cvičení tváří: balónek, bubliny
• cvičení čelistí: otevírání, vysouvání dolní čelisti
• měkké patro: kloktání, šeptaná řeč, bublifuk
• mimické svaly: úsměvy, mračení

SMYSLOVÉ VNÍMÁNÍ

Sluchová percepce

Sluch je nejdůležitějším smyslovým analyzátorem při rozvoji řeči.

• opakování slov a vět
• rozvíjení vět a řad slov
• reakce na signál
• hra „Na ozvěnu“
• reprodukce pohádek a příběhů
• rozvoj verbální paměti pomocí říkadel

Fonematický sluch

Schopnost jemného sluchového rozlišování hlásek řeči.

• identifikace zvuků
• rozlišování výšky a intenzity zvuku
• poznávání písní podle melodie
• rozlišování podobně znějících slov
• rozlišování slabik a hlásek
• určování první a poslední hlásky
• vymýšlení slov na danou hlásku
• doplňování hlásek do slov
• sluchové hry „Kde je budík“, „Tichá pošta“

Zraková percepce

Zrakem dítě kontroluje pohyby mluvidel a napodobuje jejich správný pohyb.

• nápodoba pohybů dospělého
• cvičení před zrcadlem
• vyhledávání rozdílů na obrázcích
• puzzle, skládanky, pexeso
• obtahování tvarů
• spojování teček
• navlékání korálků, stříhání po čáře
• řazení obrázků podle děje

Rytmické schopnosti

• rytmizace slov, vět a říkanek
• hra na tělo
• změny tempa chůze
• hra na rytmické nástroje

Rozumové schopnosti

• rozlišování barev a tvarů
• číselná řada do 6
• orientace v prostoru
• vpravo – vlevo
• části těla
• poznatky z přírody
• poznatky ze společnosti
• časové vztahy
• poznávání písmen a číslic

Odborná speciálně pedagogická a logopedická literatura

• Klenkový, J.: Logopedie
• Zelinková, O.: Poruchy učení
• Smolík, F.: Vývoj jazykových schopností v předškolním věku
• Gooddward Blythe: Dítě v rovnováze
• Horňáková K., Mikulajová M.: Jak mluvit s dětmi od narození do 3 let
• Dolejší, P.: Jak se naučit správně vyslovovat
• Kutálková, D.: Slovo za slovem
• Šimonovy pracovní listy
• Škola před školou I., II.
• Bednářová J., Šmardová V.: Diagnostika dítěte předškolního věku
• Bednářová J., Šmardová V.: Školní zralost
• Bednářová J.: Mezi námi pastelkami, Co si tužky povídaly
• Gurková, J.: Máš Filipa?